Charlotte Brontëová

Charlotte Brontëová (21. dubna 1816 - 31. března 1855) byla anglická spisovatelka, třetí nejstarší z pěti sester Brontëových. Její romány se, stejně jako romány jejích sester, počítají ke klasickým dílům anglické literatury. Narodila se ve vsi Thornton poblíž Bradfordu v rodině kněze Patricka Brontëho. Její dvě mladší sestry, Emily Brontëová a Anne Brontëová, byly také spisovatelky. V roce 1820 se rodina přestěhovala do Haworthu, kde byl Partick Brontë jmenován vikářem. V roce 1824 byla se svými třemi sestrami poslána do dívčí školy v Cowan Bridge v Lancashire (tuto školu později popsala v románu Jana Eyrová). Chudé poměry, v nichž tam žila, ovlivnily její zdraví a psychický vývoj a uspíšily smrt jejích dvou starších sester, Mary a Elizabeth, které obě zemřely v roce 1825 na tuberkulózu. Vrátila se tedy domů na faru v Haworthu, kde začala spolu se sestrami Emily a Anne a bratrem, básníkem Branwellem Brontëm, popisovat životy a potíže obyvatel svých imaginárních království. Charlotte a Branwell psali povídky o své zemi Anglii a Emily a Anne články a básně o své - Gondalu. Příběhy byly velmi propracované a vzájemně spjaté - část rukopisů se dochovala dodnes. Tento zájem je upoutal po dobu jejich dětství a dospívání a připravil je pro jejich pozdější literární život. Charlotte pokračovala ve studiu na škole v Mirfieldu v letech 1831 - 1832. Zde potkala mnoho svých celoživotních přátel. V roce 1833 publikovala pod pseudonymem Wellesley relativně bezvýznamnou novelu The Green Dwarf (Zelený skřítek), později se živila jako učitelka a guvernantka v mnoha rodinách po celém Yorkshire. V roce 1842 Charlotte a Emily odcestovaly do Bruselu, kde se chtěly nechat zaměstnat v penzionátu - Charlotte učila angličtinu, Emily hudbu. V říjnu 1842 Charlotte odjela zpět do Anglie, nicméně v lednu 1843 se do penzionátu vrátila. Druhý pobyt ale byl velmi nešťastný, stýskalo se jí po domově. V lednu 1844 se tedy vrátila do Haworthu. Zkušenosti z penzionátu zúročila v románech Profesor a Villette. V květnu 1846 sestry Brontëovy společně publikovaly básnickou sbírku pod vypůjčenými jmény Currer, Ellis a Acton Bellovi. Ačkoliv sbírka byla mimořádně neúspěšná (prodaly se pouze dva výtisky), sestry se rozhodly pokračovat v literární tvorbě psaním románů (které publikovala pod pseudonymem Currer Bell, které bylo patrně vypůjčené od jiné - blíže neznámé - osoby, není ani známo, zda je toto jméno míněno jako mužské či ženské). Kritika její romány odsoudila jako brakové. V září 1848 zemřel její bratr Branwell, jediný syn rodiny na bronchitidu a celkovou sešlost, posílenou silným alkoholismem. Charlotte ale věřila, že zemřel na tuberkulózu. Na tuberkulózu také zemřely Emily Brontëová (v prosinci 1848) a Anne Brontëová (v květnu 1849). Po smrti svých sourozenců tedy Charlotte Brontëová žila sama se svým otcem. Oslněna vidinou nesmírného úspěchu, který měl vzejít z Jany Eyrové několikrát navštívila Londýn a odhalila svou pravou identitu a začala se pohybovat ve vznešenějším prostředí, spřátelila se s lidmi jako Harriet Martineau, Elizabeth Gaskell, William Makepeace Thackeray a George Henry Lewes. Nikdy se už nevrátila do Haworthu na víc než několik týdnů. V červnu 1854 si vzala Arthura Bell Nichollse, otcova vikáře. Její úmrtní list označuje za příčinu její smrti tuberkulózu, její časté zvracení v posledních dnech života by ale svědčilo o těhotenství. Existují také náznaky, že mohla zemřít na tyfus, který by mohla dostat od Tabithy Ackroydové, své služebné, která zemřela na tyfus krátce předtím. Byla pohřbena v rodiné hrobce v Haworthu.