Heinrich Heine

Christian Johann Heinrich Heine (13. prosince 1797 Düsseldorf – 17. února 1856 Paříž), vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel romantismu. Pocházel ze zámožné židovské rodiny, studoval práva v Bonnu a v Göttingenu. Židovství opustil a stal se protestantem. Od roku 1831 žil v pařížské emigraci (snažil se sblížit francouzskou a německou kulturu), jeho díla byla v Německu zakázána. Zde se roku 1843 seznámil a spřátelil s Karlem Marxem, s nímž vedl během jeho pařížského období rozsáhlé politické diskuse. Heine sympatizoval se socialistickými myšlenkami, obával se však nebezpečného vlivu komunistických idejí pro kulturu. Měl sklony k pesimismu, cynismu a ironii; od roku 1848 byl těžce nemocen. Jeho styl vyhovoval českým obrozeneckým básníkům, inspiroval zejména Jana Nerudu, J.V. Friče, Sládka, Sabinu, Karla Havlíčka Borovského a Františka Gellnera. Heine byl nejcenzurovanější autor na světě - byl velmi kritický k tehdejší společnosti. Brojil proti feudalismu, poměrům v tehdejším Německu, náboženství. Jeho tvorba je prosycena erotikou, což byl jeden z dalších důvodů cenzury. Jeho díla, pokud vyšla, byla upravována, zkracována nebo zakazována. Cenzura a zákaz vydávání se vztahoval i na díla, která ještě nebyla napsána. Objevovaly se i heinovské podvrhy. Mnoho jeho básní bylo zhudebněno známými skladateli (například Dva grenadýři - R. Schumann). Za éry nacismu byly jeho básně v čítankách uváděny jako výtvory anonymního génia (kvůli židovskému původu). Za této éry se plně stal skutkem jeho výrok, že pokud jsou lidé schopni pálit knihy, jsou schopni pálit i lidi. Slavná jsou i jeho poslední slova "Bůh mi odpustí. Je to jeho zaměstnání.". Jako jeho epitaf bývá často uváděno: Hier liegen meine Gebeine -- Wenn wären sie nur deine! Heine. ("Zde leží moje kosti - kéž by tak byly tvoje! Heine."), avšak jedná se o mýtus. Skutečné verše na náhrobku jsou zcela jiné (Kde znaveného poutníka / místo posledního odpočinku bude? etc.)