Lesja Ukrajinka

Lesja Ukrajinka (ukrajinsky Ле́ся Украї́нка; vlastním jménem Larysa Petrivna Kosač-Kvitka / Лариса Петрівна Косач-Квітка; rusky Леся Украинка; polsky Łesia Ukrainka; 25. únor greg. / 13. únor jul. 1871 Novohrad-Volynskyj (Volyň, Ruské impérium) – 1. srpen greg. / 19. červenec jul. 1913 Surami (Gruzie) byla ukrajinská spisovatelka, básnířka, dramatička, literární kritička, nejznámější ukrajinská autorka, jeden ze symbolů ukrajinské kultury. Pocházela ze šlechtické rodiny s bohatým kulturním zázemím. Její matka Olena Pčilka byla rovněž spisovatelkou. Jejím strýcem byl vědec a publicista Mychajlo Petrovyč Drahomanov. Již v mládí onemocněla tuberkulózou kostí. Vzdělávala se doma a měla široké znalosti z dějin literatury a umění a ovládala několik jazyků: ruštinu, polštinu, bulharštinu, řečtinu, latinu, francouzštinu, italštinu, němčinu a angličtinu. Byla aktivní členkou liberálně-socialistického hnutí; v roce 1907 byla zatčena a určitou dobu žila pod policejním dozorem. V roce 1907 se provdala za hudebního vědce a etnografa Klimenta Vasiljeviče Kvitku. Spolu s ním sbírala lidové pohádky a písně. Část jejího díla je ovlivněna lidovou poezií. Poslední léta svého života strávila kvůli své nemoci v teplých krajích (Krym, Kavkaz, Egypt, Itálie). Vynikla především přírodní lyrikou, hrána jsou také její dramata. Její díla se pohybují mezi pozdním romantismem a realismem. Kvůli carskému zákazu ukrajinštiny směla vycházet pouze v rakouské části Ukrajiny (Halič, Bukovina). Celoživotní zápas s chorobou se promítl především do její poesie bojovným, odhodlaným tónem, např. v básni Contra spem spero (Bez naděje doufám).