Gustave Flaubert

Gustave Flaubert
Gustave Flaubert [flobér] (12. prosinec 1821 – 8. květen 1880) byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu. Studoval práva v Paříži, ale pro epileptické záchvaty školu nedokončil. Protože byl finančně zabezpečen, mohl si dovolit pracovat na venkově a každé dílo několikrát přepracovávat. Odmítal manželství jako projev měšťáctví, stejně jako každodenní problémy. Žil samotářsky. Měl celoživotní platonickou lásku (jeho rádkyně), byla starší o 11 let. Je stupínkem k naturalismu. Rozvíjí realistní tvorbu. Byl schopen filozofické a psychologické analýzy - vynikal v ní. Hodně cestoval – navštívil Itálii, Tunis a Blízký východ. Byl odsouzen za pohoršení veřejné mravnosti. Paní Bovaryová – román, za který byl odsouzen, později začalo být toto dílo uznáváno za vzor realistického románu. Toto dílo vycházelo původně v časopisech. Příběh Emy Bovaryové, ženy venkovského lékaře, která touží po něčem velkém. To jí život na malém městě neumožňuje, a tak východisko hledá v milostných pletkách. Ani ty ji však časem neuspokojují, protože touží po stále čerstvé lásce, která ani není ve skutečném životě možná. Při prvním nárazu s realitou, kdy je konfrontována s důsledky svých činů, situaci neunese a spáchá sebevraždu. Vynikající psychologie postav, do Emy (Bovaryové) vložil hodně ze sebe. Od hlavní hrdinky byl odvozen termín bovaryzmus, znamenající útěk z reálného světa k iluzím. Citová výchova – jedno z nejpesimističtějších děl francouzské prózy. Politická zpověď Flauberta. Popisuje události okolo revolučního roku 1848. Hlavním hrdinou je muž (Frederic), který se ze studií dostává do skutečného života a postupně ztrácí své iluze. Propadá zklamání. Silně pesimistický obraz společnosti. Salambo – historický román ze starověkého Kartága. Vzpoura žoldnéřů proti Kartágu. Název je odvozen podle jména hlavní hrdinky - dcery hlavního vojevůdce Kartaginců. Zamiluje se do vůdce vzbouřenců. Líčí prostředí, zajímavé postavy, davové scény a otrokářství. Pokušení svatého Antonína Tři povídky Prosté srdce Herodias Bouvard a Pécuchet – poslední, nedokončený román. Je o dvou vysloužilých písařích, kteří dobu, po kterou jsou v důchodu, věnují usilovnému studiu. Nic se jim ale nedaří a vždy se dočkají pouze posměchu. U nás byl v roce 1972 zpracován jako televizní seriál Byli jednou dva písaři, režie Ján Roháč, v hlavních rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček.